Moravský bikemaraton trochu jinak, aneb: Rozbil basketbalovým míčem tachometr na cyklistických závodech.

Co dělají naši závodníci před a po závodě? Jste-li zvědaví čtěte!!!

 Již při příjezdu do Leštiny nás navigovali k místu stání místní, všeho znalí pořadatelé. Na otázku pana Petra G. (čti Dží) z konkurenčního týmu černých Supů, kudy na Prahu pane? Se nám dostalo odpovědi : „ tady doprava a na konci ulice jste tam!“  Se sešel Adam s Marcelem a vyjeli se rozjet a prozkoumat terén. Po průzkumu a rozjetí si společně vytipovali, kde by v prostoru startu a cíle mohlo být nejlepší místo k radovánkám a lovu všelijakých koček, laněk, bobrů a další dravé zvěře, která při přemnožení může napáchat nemalé škody. V závodě krom běžného dorozumívání, domlouvání taktiky jak nejlépe ujet, dojet nebo předjet soupeře se naši dva jezdci dohodli na taktice, jakou budou onu dravou zvěř lovit a bránit jí tak ohrožovat některé chráněné živočišné druhy.  V cíli to pak šlo ráz na ráz. Nejdříve následoval krátký striptýz u týmového vozu chlípného řidiče pana Sládka v prostoru cíle. Poté doplnění nezbytné energie v podobě několika porcí koblih, guláše a tekutin onoho zlatavého moku, sem tam promíchaného českou kofolou.   Jako první ze škodné zvěře byly zpozorovány dvě zelené žáby na které byla okamžitě aplikována dávka zmrazujícího roztoku, díky kterému byly omámeny jejich smysly. Dále následovala nejtěžší část úkolu, porazit tyto dvě žáby v hraní basketbalu. Zápas začínal několik málo minut před slavnostním vyhlašování výsledků a končil vyzváním prvního našeho závodníka k příchodu na stupně vítězů. Jelikož jedna z žab nemohla do zápasu nastoupit , byla na pomoc přivolána sličná Bárbííííí! Zápas byl opravdu velmi napínavý, tvrdé zákroky střídali přesné střely na koš a velmi prudké přihrávky. I přes veškerou snahu našich dvou jedinců zápas končil remízou 112:112, rozbitým tachometrem jedné ze soupeřek, spáleninami našich těl a naprostým vyčerpáním všech zúčastněných.